Em, Jenny, bubák

S Ems se to zase dalo dohromady díky Jenny.. Jenny, Jenny, Jenny. Pozvala mě do té místnosti na večerní pokec, minulou noc jsme tam strávily. Asi se mi nechce popisovat, co se dělo. Ne! Nedělala jsem nic hrozného, vážně. No.. došla jsem a sedla si zádama ke dveřím. A po chvilce.. se otevřely. Ohlédla jsem se a tam.. Em. Jenny vyskočila ze židle naproti a běžela k ní, chytila ji za ruku a vedla k té židli, ze které vyskočila. Posadila ji a já teď byla ani né metr od Em. Okamžitě jsem se zvedla a chtěla odejít.. nemohla jsem. Jenny mi zastoupila cestu a odmítala odejít. A já jí nechtěla nic udělat. Takže jsem tam stála a přemlouvala ji.. pak mě Em chytila za ruku, odvedla ke stolu, sedly jsme si a povídaly.. asi jsme si to vyříkaly.. a tak mě napadá.. vlastně je to tu poslední dobou skoro furt, že se pohádáme a zase se k sobě vrátíme. Musím tomu dát krycí název, abych to nemusela furt psát.. dáme Dveře zavřené, když se pohádáme a odcizíme, a Dveře otevřené, když se vrátíme. Tak, vyřešeno. Aspoň bude víc místa.

Dále.. už vím. Jsem šikovná holčina a opařila jsem si spodek zad, zadek a stehna. Tleskám, Marry. Proč? Vařila jsem zrakovec a najednou od vchodu do klubu hlas. Otočila jsem se a tam, světe div se, Em. Tak nějak jsem asi zapomněla, že je za mnou kotlík a opřela se.. narazila jsem do něj a ten se přelil. Přímo tam, kam jsem říkala. Em mě začala svlékat (jen od pasu nahoru.. a podprsenku mi nechala!) a položila mi na ty záda studený hadr. Bolelo to vážně neskutečně, hrozné.. a odvedla mě k ošetřovně. Tam jsem si užila.. vlastně bolesti, ale i takové.. úlevy. Ano, Al mi namazala na záda popalzmiz a pak to dala Em.. ať.. mi.. namaže.. zadek.. a stehna.. sakra Alice, to děláš schválně.. chjo. Chudák Em to nějak přetrpěla (a já taky) a mohla hore.. na koleji jsem si pak uvědomila, že si vlastně nemůžu sednout, když jsem se pokusila sednout na postel. Jo, Em mě pak namazala popalzmizem ještě den po tom, ráno a večer.

A to bylo pondělí.. obrana. A podle názvu asi víš, co na nás, páťáky, čekalo. Bubák. Nařadili jsme se v takové.. nevím, co to bylo. Je to kousek od klubu lektvarů, všude mříže a tak.. a uprostřed stará otřásající se skříň. Nařadili jsme se ke stěně a mohla začít hodina.. první šel Amai. Asi to nebudu nějak moc okecávat.. mám pocit, že to byla mrtvá Amaiova mamka nebo teta. Spíš mamka, podle té podoby. Amai se přemoh a přeměnil bubáka na živou Amaiovou mamku/tetu, jak tančila balet. Okej no. Pak šel James a ten dostal.. chmm.. ah, už vím.. obří tarantule. A když ji přeměnil, tarantule dostala kolečkové brusle a sletěla. Pak byla Jul, tuším. Ta měla snad nejvtipnějšího přeměněného bubáka. No.. původní byl mrtvý Art. Když ho přeměnila, Art obživl a začal si broukat, hýbat se jako by byl u tyče a svlíkat se. Bylo to vtipné.. svlékl se úplně. To bylo snad poprvé, co jsem to viděla. Eeeh.. no.. nebudu popisovat. Ale nedivím se, že po něm holky tak letí.. má pěkné tělo. Takový průměr. Né vychrtlina, né svalnatec. Tak mezi. No.. pak šel Art a ten měl nějakej amulet, asi.. změnil to na hromádku prachu. A popravdě.. byl snad jediný, který se nad tím zasmál.

A pak.. já. Nejistě jsem tam došla a bubák se začal hned měnit.. proč jsem to jen tušila.. proč? Mrtvá.. mrtvá Katie. Nezvládla jsem to. Nemohla jsem. Nemohla jsem ovládat třes ruky, pak celého těla. Nemohla jsem poslouchat svoje nohy, když se podlomily a já sjela po zádech na zem. Přitáhla jsem si nohy k tělu a objala je rukama. Pevně zavřela oči a čekala, až to celé skončí. Třásla jsem se pořád, nemohla jsem to ovlivnit. Slyšela jsem, jak někdo křičí.. a pak opět rabušení skříně. Kroky a pak už jen hlas, který už jsem za ty roky tolikrát slyšela.. ten chladný hlas s ruským přízvukem.. snad se mi to zdálo, snad jsem měla halucinace, ale mám pocit, že byl trochu ustaraný. Ne, to je blbost.. vzal mě do náruče, je docela silný. Nesl mě asi dálku, když jsem otevřela oči, viděla jsem Al, jak mi drží u rtů flakónek a říká, že to vše bude dobré, až se napiju. Neměla jsem sílu odporovat, věřila jsem jí. S její pomocí jsem se napila. Dworkin mě pak opět vzal a odnes na kolej až do postele. Dal mi taky na stolek balíček s pár muffinama a čokoládou. 

Asi čtvrt hodinu jsem tam ležela.. pak jsem musela jít, pokud jsem nechtěla trpět fyzicky víc, než to bylo nutné. Takže jsem si došla opět za Em na záchody, ta mě namazala a já mohla jít zpět. Zalehla jsem do postele, zavřela oči a během chvilky usnula.  

Už nechci.. nechci už v životě vidět bubáka.. prosím, už ne.