The Island

Takže.. od Vánoc se toho moc nedělo. Jen jsem chodila na tréninky, zaposilovala si, občas šla na pití se spoluhráči, občas sama do hospůdky kousek od bytu. A taky jsem se semtam setkávala s Beth. Můžu oficiálně říct, že jsme pár. Hehe. To mi to trvalo..

Nastal červenec a Katie se vrátila z Bradavic. Dodělá si jen pár zkoušek a bude pokračovat do druháku. Zatím to ale vypadá, že talent na kouzla nezdědila, stejně jako já. Ale třeba se pletu, třeba je jen líná se je učit, jako já. Když jsem měla nějaké volné dny mezi tréninky, občas jsem se zašla podívat do Kotle. Celkem nuda. Sice mě někdo unesl, aby se dozvěděl, kde je Aniyah, což jsem mu říct nemohla, nevěděla jsem to. Zmizela před pár roky a ani se neozvala. Chvíli po tom, co jsem se vrátila do Kotle, se objevil hádej kdo - Aniyah. Vypadala naštvaně, nejspíš věděla, kdo to byl.. a nejspíš to vyřešila. Dále! Využila jsem poukázku na masáž od Vin, která mi ležela na dně šuplíku asi taky nějak rok. A nemůžu si stěžovat.. fajn strávených pár hodin, zatímco se o mě starala pěkná mladá slečna.

Jen doufám, že tenhle deník nikdy neuvidí Beth.. rozplývala jsem se tu nad tolika slečnama a profesorkama, že by se jí nad tím zatočila hlava. Stačí, že ví o Em. Kterou jsem mimochodem pozvala, aby jela se mnou a Beth do St. Ives, protože se tam bude konat opět taková menší akce včetně hudebního večeru. Přes Alistaira, kterej tam žije, jsem domluvila, aby zařídil vystoupení pro mě (s kterým počítal), ale i pro Em. Bude mít samostatné číslo, aspoň uvidí, jak jsem se já cítila v Irsku.

A o tomhle má být právě zbytek deníku.. o naší cestě do St. Ives a o hudebním večeru, který se opět koná v Porthgwidden Beach Cafe.

Domluvila jsem se s Alem přes sovu na termínu, poté jsem jej oznámila jak Beth, tak Emily. Plán zněl následovně: Alistair se přemístí do Londýna na ministerstvo, kde se setká se mnou a Em. Poté se s námi přemístí do St. Ives do jeho domku, odkud se vydáme k mým prarodičům. Al se zatím přemístí do Oxfordu pro Beth.

A tak se stalo. Jakmile jsme se přemístili, Al se přemístil do Oxfordu, a já s Em (s copem.. wow, jak já na ní dlouho neviděla cop) jsme se vydaly směrem k babičce a dědovi. Vypadala zaujatě, otáčela hlavu všemi směry a okukovala místní, někteří mě poznali a zamávali mi, dokonce se se mnou chtěli stavit do řeči. Nojo, každý zná dědu.. pak každý zná mě. Promotaly jsme se řadou úzkých uliček (divím se, že se tudy ty auta protáhnou), a během pár minut jsme byly před domem prarodičů. 

Pár let nazpět mi dali klíče, přesněji po pohřbu mamky, abych prý kdykoliv našla útočiště u nich. Bylo to milé.. každopádně jsem vyhrabala klíče a odemčela. Hned mě zasáhla do nosu ta stará dobrá vůně.. domova. Děda byl zrovna v práci, bylo kolem poledne. Má pořád moc zakázek, ale nestíhá je. Najmul si nějaké 2 šikovné kluky, kteří mu tam pomáhají.. ale nedobrovolně. Přeci jen je to rodinná firma. Každopáádně! Babičce jsem poslala dopis asi týden před naším příjezdem, přeci jen je mudla. Takže nás čekala, už vařila oběd. Hned k nám babička "přiběhla" a mě objala. Potom jsem jí pomocí zdvořilostních frází představila Em. Viděla jsem, jak je nadšená.. viděla jsem to nadšení v jejích očích. Bylo mi hned jasné, že je to z toho důvodu, že babička má na stěnách v obývacím pokoji vyvěšené 4 kytary a že v rohu se krčí piáno. Taky se hned Em ptala, jestli babička hraje nebo hrála na nějaký z těch nástrojů. Neřekla jsem jí to, že byla soukromá učitelka, chtěla jsem, aby byla překvapená. A to se mi povedlo. Babička se zasmála, určitě taky viděla to nadšení v jejích očích, prý jí ráda na všechny otázky odpoví po obědě, ale teď zrovna vaří. Proto jsme se rozhodly, že si dáme zavazadla (hlavně nástroje!) do pokoje v horním patře, a potom jí pomůžeme s obědem.

Po obědě babička opravdu odpovídala Em na všechny dotazy. Myslím, že si sedly.. myslím, že si ji Em oblíbila. Ptala se dokonce na Paganiniho, jestli ho zná. Po zodpovězení otázky byla Em více než nadšená. Po zodpovězení většiny otázek jsem ji vytáhla na vzduch, chtěla jsem jí ukázat moje oblíbená místa, pláž, moře.. a tak jsme se vydaly na cestu.

Ošlehané letním větrem a mokré od mořské vody (Em prohodila, že voní jinak než v Irsku.. jak sakra může stejné moře/oceán vonět jinak?) jsme se vrátily do domu prarodičů, tentokrát byl doma už i děda. Navzájem jsem je představila a byl čas se převléct. Za hodinu jsme měly hrát, za půl hodiny akce začínala. Ještě jsme se musely potkat s Beth a Alem. Převlékly jsme se do čistého, já si vzala svoji tmavě modrou košili a džínovou bundu, i Em jsem řekla, ať si vezme něco teplého na tu košili ode mě (Cute but psycho but cute, lépe jsem vybrat nemohla). Plánovala jsem pro ni překvapení, o kterém jsem jí ani neřekla, muhehe.

Jakmile jsme se s Alem a Beth potkali, Beth mě obdařila jedním ze svých mnoha úsměvů a pusou na tvář. Na Em shlédla.. prohodila něco o tom, že to je ta slavná Em, pro kterou mám slabost. Musela jsem žďuchnout loktem Beth do žeber, aby okamžitě přestala, a Em jsem věnovala nejisté zazubení. Jen povytáhla obočí a něco si zamumlala v Irštině. Hned se ale usmála a s Beth si potřásla ruku. Vážně je chvilkama psycho, vděčně jsem se na ni usmála. Jakmile jsme došly do kavárny, odtáhla jsem Em trošku mimo a omluvila se za chování Beth. A navíc.. musela jsem se zeptat, co si o ní myslí. Pohodila rameny a řekla něco v tom smyslu, že je divná a zvláštní a nepodobá se holkám, které zná. Chová se prý nepředvídatelně a neodhadne, nad čím může přemýšlet.. jen doufám, že si v budoucnu nebudu muset mezi těma dvěma vybrat.

Večer se pomalu rozjel, lidi chodili na pódium a hráli. Vstupné bylo dobrovolné, šlo to tuším na opravu kavárny. Zabrali jsme stůl pro 4 a já se s Beth chytila pod stolem za ruce. První šel z naší skupiny Alis, potom po pár lidech já a hned po mně Em. Alistaira přivítali s hlasitým potleskem, několik jeho vrstevníků vykřiklo. Zahrál skladbu, kterou sám složil. Daydreaming. Sklidil obrovský potlesk.

Pár lidí něco zahrálo a byla jsem na řadě já. Vzala jsem kytaru, políbila jsem Beth pro štěstí a vydala se na pódium. Ozvalo se taky pár výkřiků, potkala jsem dalších pár kamarádů a kamarádek z dětství, když jsem si tady hrávala. Ode mě zazněl Song From A Secret Garden. Taky jsem sklidila celkem pěkný potlesk.

A hned po mně šla Em. Zatímco jsem se procházela kolem lidem od pódia, Em šla směrem ke mně a k pódiu. V rychlosti jsem jí stiskla ruku, měla ji zpocenou. Dosedla jsem a nervózní Em se postavila před dav lidí, které nikdy v životě neviděla. Už vím, jak jsem vypadala, když jsem hrála v Irsku. Povzbudivě se na Em usměju, pochybuju ale, že si mé snahy o povzbuzení všimla.

Em to odehrála.. skvěle. Dav chvíli jen nevěřícně zíral a zapomněl tleskat. Nikdo nečekal, že tak malá (výškově, vzhledově právě vypadá na míň než.. 16-17?) a nevinně vypadají holčina zahraje něco tak.. dobře.

Beth jsem zatím vysvětlila, co mám s Em v plánu. Nevypadala nadšeně, ale nechala mě jít. Během chvilky jsme se s Em vypravily na The Island, přestože lidi ještě v kavárně byli a nebyla ještě ani tma. Pomalu jsme došly na vrcholek a oboum se nám tak naskytl pohled na nádherný západ slunce nad oceánem. 

Další den jsme já, Em a Beth po obědě vydaly vlakem směr Londýn. Zajímalo by mě, jestli Beth žárlí.. kdo ví. Ale podle mě by mi to ani nepřiznala. Jakmile jsme dorazily do Londýna, s Em jsme se rozloučily. Ona putovala do Kotle a já s Beth k nám domů, taťka samozřejmě Beth znal jako malou, viděli se tak dávno.. a Beth se Katie líbila. To je aspoň úspěch! Beth u nás přespala, ráno jsme se najedly a já ji doprovodila na vlak. Hned po tom mě čekal trénink.

No.. to je asi tak vše. Prozatím.