Foot

Ahoj. Divíš se, proč se tento zápis jmenuje zrovna "Foot"? Uvidíš, proč to tak je.

Včera jsem vstala pozdě, respektive.. zaspala jsem. Slezla jsem těch 7 pater až do vstupky a tam uviděla dvě slečny. Ihned se mi rozšířil úsměv na tváři. Vlastně.. kvůli jedné. Emily. Bože, píšu o ní fakt často, co? Druhá byla Hazel a ta pak odkráčela. Nechápu proč. Vyrušila jsem je snad nějak? Chtěla nás nechat o samotě? Whyy?

Mezitím se objevila Alice se slovy "Ciao, Jess." Už na to začínám slyšet, chjo.. no, co nadělám. Věnovala jsem se Alice, nevěnovala jsem pozornost Em. Pak mě Em zatahala za rukáv. Je to takové milé gesto, líbí se mi to. Stáhla si mě k sobě a prý, ať ji odnesu. Cože? Co? Proč? To se dočteš dál. Nějak jsem nechápala, proč.. později mi řekla, že to bylo kvůli Alice, aby nevěděla, že kulhá. Ano, kulhá. Odnesla jsem ji těch 7 pater hore (začínám vážně přemýšlet nad zabudováním výtahů/eskalátorů, je to děs) na záchody a tam ji položila na zem. Klekla jsem si na kolena a čekala na její slova, která mě vyděsila.

Má ve šlapce střepy. Ano. Vidíš správně. Střepy. A chce, abych jí je vytáhla. Ano. Vytáhla. Já. Jo.. jo. 

Vypadala vážně bídně, nemohla jsem ji nechat trpět. Vlastně.. nechala jsem ji trpět ještě víc. Ale jen proto, aby víc netrpěla. Sakra.. vždyť to nedává logiku! Ale jako.. je to.. pravda. Nemohla jsem ji nechat trpět víc, takže jsem ji nechala trpět. Eeeeh. Už se v tom motám.

Vytáhla jsem z její lékárničky pinzetu a zadívala se na její šlapku. Rána navíc byla taková.. otevřená. Bylo to hnusné. Vážně nechutné. Fuj! Díky Bohu, že mi nevadí krev. Hehe, že by se ty časy sebepoškozování přece jen vyplatily? Ne.. to asi ne.. melu blbosti. 

Začala jsem vytahovat. Koutkem oka jsem viděla, jak zaklání hlavu, jak se třese, jak jí tečou slzy po tvářích, jak zakřičí, jak kouše do kapesníku, jak mě pozoruje, když už je po všem.

7 střepů. Osudová sedmička.

Vydesinfikovala jsem jí ránu a obvázala. Celé dlaně jsme měla od krve, pak mi je otřela tím již zmíněným kapesníkem. Potom jsme se rozešly.

Neskutečné.. je vážně šikovná. Snad bude ta šlapka v pohodě. Pokud ne, tak.. tak to nebude fajn, protože to bude na mě a já nechci, aby jí něco bylo kvůli mně. 

Nechci jí nějak ublížit. Nechci, nechci, nechci. Prosím. Už ne.