Francie s Fi aneb. Dobrodrůžo s televizí- 1. den

Ahoj. Jak jsem psala minule, letěly jsme s Fi do Francie. Přesněji do Paříže, Rambervillers a tak.. a teď shrnutí.

Odletěly jsme teda v 6, Fi už na letišti poslušně čekala. Fi zareagovala.. zajímavě, když uviděla taťky. Všimla jsem si, že se začala chovat co nejslušněji to šlo. Asi aby si taťka myslel, že má na mě dobrej vliv. Hehe, asi se jí to povedlo. Později mi řekla, že v ní vzbudil respekt. Já se ani nedivím.. kdybych viděla takovou neznámou horu přede mnou.. asi bych se taky chovala co nejlíp. Jediné, co mě zarazilo, bylo to, že mu řekla, že je jí povědomej. Sakra.. kde ho mohla tak vidět? Taťka se zatvářil logicky nechápavě. Na ministerstvu ji přece vidět nemohl.. pak se Fi zatvářila, jako by ji něco osvítilo. Ale nechala si to pro sebe.. no, tak dál. 

Taťka nás opustil a my přesedly na letadlo. Fi byla tím obrovským strojem ohromená, tvářila se naprosto fascinovaně, a já ji jen pobaveně sledovala a pomalu mi docházelo, že se těch pár dní budu opravdu dobře bavit. Jakmile jsme si sedly (měly jsme místa u okna), Fi mi pošeptala, že by bylo zajímavé to letadlo rozebrat. Dostala jsem záchvat smíchu, zatímco ona do mě jen drcla loktem a pobaveně zamumlala něco o tom, že se nemám smát.

Letadlo se pomalu dalo do pohybu a Fi tiše rozebírala různé teorie, jak to letadlo rozebrat, jak může vypadat, když by se rozřízlo vodorovně a svisle a všechno. Musela jsem se vážně dost snažit, abych přes celé letadlo nevyprskla smíchy. Jakmile se letadlo vzneslo, ohromeně koukala z okýnka. Mimo to si taky postěžovala, že z koštěte je lepší výhled. Ale i tak pronesla, že je "hustý", že tohle mudlové dokážou vyrobit. 

Let pak pokračoval celkem v klidu. Fi si zdřímla, já taky.. a o půl 9 jsme byly ve Francii. Přesněji na letišti Charlese de Gaulla, kde nás vyzvedl strejda Eriq. Bylo celkem zajímavé je představit.. nejdřív jsem řekla francouzsky strejdovi, že tohle je Fi Azzuro. Strejda k ní rovnou natáhl ruku, zašprechtil, že ho těší a že mu má tykat. Pak jsem musela říct Fi, že tohle je strejda Eriq a že mu má tykat. Podali si ruce, Fi už se nechovala tak, jako u taťky. Nedivím se jí, strejda vypadá mnohem přátelštěji. Nastoupili jsme do auta, já se strejdem dopředu, Fi dozadu. Strejda se začal vyptávat na to, jak se mám, co nového ve škole (raději jsem ani neříkala o těch únosech a tak..) a taky v neposlední řadě na Fi. Raději ji neoslovoval, jelikož by si prej mohla domyslet, že se o ní bavíme. A já se uchechtla, protože v tu chvíli jsem se na ni otočila a ona jen fascinovaně sledovala výhled z auta, zatímco jsme mířili k bazilice Saint-Denis.

Nakoukli jsme dovnitř a trošku se prošli. Fi pronesla, že je úžasná a že jí připomíná Florencii, kde jsem nikdy nebyla.. třeba mě tam příště vyveze ona, kdo ví. Nasedli jsme do auta a následovala další zastávka - Catacombs of Paris, což nebyla moc optimistická a radostná zastávka. Ale tak.. je to úžasné. Fi dokonce zajímalo, kolik lidí tam je pohřebno. Hehe.. raději jsme se neptali.

Další zastávkou byla Paris Military School, kde Fi poznamenala, že to vypadá luxusně. Když jsem to přeložila strejdovi, jen se uchechtl a pokýval.

Už se blížil čas oběda, tak jsme se zastavili v restauraci Chez Ribe. Jídlo bylo vážně dobré, strejda vybral dobře.

Po obědě nadešel hřeb dne. Teda pardon, hřeb byl až později. Eiffelova věž. A Fi si opět neodpustila poznámku. Tentokrát o tom, jak je to tam romantické. A já souhlasím!

Po prohlídnutí si téhle krásky jsme se vydali k bazilice Sacré-Coeur. Je to vážně úžasný.. a Fi má stejnej názor, opět "luxusní".

Pak už jsme se shodli, že pojedeme domů. Tedy.. domů.. do Rambervillers. Cesta chvilku trvala, ale když jsme přijeli, viděla jsem Fiino nadšení. Ano, tak moc se opravdu těšila na tu televizi. Teta Charmaine se zvládla s Fi seznámit sama, přece jen je to angličanka. Šly jsme si obě sednout do obýváku, teta, že nám uvaří čaj. Mezitím Fiiny oči jiskřily při pohledu na pohaslou černou obrazovku naproti gauči, na kterém jsme seděly. Pak došla teta s čajem, strejda se zatím staral o děti. O jaké děti říkáš? O Nicolase a Christelle. Ti prcci docela vyrostli. Ale jsou pořád moc roztomilí.. hrozně moc. Jo, zpět do obýváku. Teta se celkem divila, proč Fi každou chvilku uhýbá pohledem k té obrazovce, tak jsem to vysvětlila. Že Fi je televizí naprosto, ale vážně naprosto fascinovaná. Teta se rozesmála, až málem vylila čaj a Fi se zazubila.

"Když ti to udělá radost, pustím ji.." řekla teta se smíchem. Fi nadšeně pozorovala tetu, jak zapíná televizi. A najednou.. se rozjela a tam nějaký pořad o vaření. Nikdy jsem to neviděla. Tak jsem se koukla na Fi a.. vyprskla jsem smíchy, teta se začala smát se mnou. Proč? Protože Fi na to koukala tak fascinovaně.. koukala na to víc fascinovaně než na letadlo. Nějakej pořad o vaření, což ji podle mě stejně nikdy nezajímalo, a ona na to kouká takhle.. ách jo. V tu chvíli přišel z horního patra strýc, že děti uspává a ať nehulákáme. Ale když se kouknul na Fi, zvlášť po tom, co mu teta vysvětlila, že Fi ji nikdy neviděla, párkrát se zachechtal a šel zpět nahoru uspávat.

Asi po půl hodině jsem se rozhodla, že Fi vytáhnu na okružní procházku po Rambervillers, všechno jí ukázat a tak. Ještě předtím jsem ji teda vytáhla nahoru a ukázala ty 2 zlatíčka. Zašeptala, že jsou roztomilí. No jo, geny se nezapřou, hehe. Zpět k tématu. Byla samozřejmě zklamaná, že zatím neuvidí víc, ale taky byla i nadšená a celou cestu se k televizi vracela. Jako myšlenkama, slovama a tak.. jo a před odchodem jsem tetě zašeptala, ať přichystá na večer nějakej film, nejlíp dokument o technice, protože jí chci udělat radost. Teta se zasmála a přikývla. 

Asi po hodině jsme se vrátily a rozhodli jsme se, že se teda všichni kouknem na onen dokument. Teda všichni.. strejda s děckama se šel nahoru koukat na pohádky, přece jen on anglicky moc neumí a ty dva by to nebavilo. Upřímně.. ani ne po půl hodině jsem usnula a vůbec nic si z toho nepamatuju. Stejně tak prý teta. Probudila jsem se, když do mě drcla teta, že už je dávno po dokumentu. Fi byla samozřejmě naprosto nadšená a vůbec jí nevadilo, že ostatní usnuli, protože se stejně koukala. A neusnula!

Uvidíme se u dalšího dne.. zatím.