Musím se začít ovládat.. vážně.

Ahoj. Proč tenhle název, povídáš? Protože se vážně někdy musím ovládnout. Už to nejde dál. Musím se v tomhle zlepšit. O čem mluvím? No.. to máš tak.

Když jsem s Em seděla na podstavci u síně, napadla mě taková.. věc. Nepůjdem si zalítat na koštěti? Em souhlasila.. a tak jsem skočila nahoru (těch 7 pater, grrr!), vzala košťata, výbavu (protože si Em nebyla moc jistá) a zase letěla dolů. Chvilku jsem počkala, asi si taky pro něco šla, a mohly jsme jít.

Přišly jsme na hřiště a všude bylo samozřejmě ticho. Jak já za to byla ráda. Ona šla do šatny, já se koukla na nějaké nové truhličky, které tam přibyly. Zajímavé. Pak přišla ona, bez výbavy na sobě. Že není žádnej srab nebo nějak tak to řekla. Vyletěly jsme. Chvilku jsme si jen tak lítaly, pak se oblítávaly. Bylo to fajn.

Ale pak.. nevím, co ji to napadlo. Udělala takovou.. nevím, jak to popsat. Prostě se ve vzduchu otočila a trochu rychleji letěla k zemi. Myslela jsem, že to ustojí, že to ubrzdí. Neustála, neubrzdila. Koště se zabodlo do země a Em to vymrsklo vpřed. Vyrazila si jen dech, tak dobré. A pak.. se to zvrtlo. Marry! Proč zase?! 

Pak.. utekla. Marry, Marry, Marry. Já tě jednou uškrtím! Teda.. já se uškrtím!

Musím se začít ovládat.. vážně.