Na hradě se dějí divné věci

Ahoj deníku.. dlouho jsem nenapsala zápis. Poslední byl bubák. No.. to je fakt dlouho no. Mezitím se stihlo udát dost, vážně dost, věcí.

Například hořelo hřiště.. moje milované hřiště shořelo na popel a nezbylo z něj.. nic. Absolutně nic..

Dále.. byl valentýn. A došly mi 2 valentýnky, které máš přepsané tady dole. Obě byly ale anonymní.. tak nevím, kdo je posílal.

Jaro už je za chvíli tady!

K jaru patří čas lásky a poznání.

Stejně jako k tobě, Marry, Marry Spring.

Zůstaň taková jaká jsi, i když se sebevíce do někoho zamiluješ, neměň se jen kvůli té osobě.

Jak pomalu padá sníh,

já slyším tvůj sladký smích.

A jak díváš se ty do mých očí,

svět se se mnou celý točí.

Pak.. přišlo úterý a já šla na formule. Před učebnou už čekal Amai, stoupla jsem si vedle a kecali jsme, zmínili jsme mimochodem i patrona. Pak přišla Hazel.. chudák. Byla v té obraně docela.. v blbé náladě, řekla bych. No docela.. v dost blbé náladě. Asi úplně nebudu psát, co se dělo.. no.. zpět k formulím. Thorinson už tam na nás čekal. Nadiktovali jsme si nějakou teorii, nutno říct, že byl takovej.. divnej.. dělal obrovský mezery mezi slovama. Asi mu něco je, chudákovi.. vždycky byl takovej veselejší. No.. zeptala jsem se ho pak, jestli neví, jestli si můžu udělat NKÚ z létání. Přece jen to budu potřebovat jako sůl. Jak NKÚ, tak OVCE. I když.. tyhle ovce asi nebudu potřebovat..

*načrtnuté ovečky*

Každopádně mi řekl, že si to mám vyřídit s někým jiným, nejlépe s profesorem létání. No a mně za těch několik měsíců vypadlo, že to učí Carrington, že jo.. takže jsem se ptala jeho, jestli by mi to nemoh zjistit a tak. No.. řekl, že ne a že se mám poptat prváků. Když jsem mu řekla, že s prvákama se nebavím, zvedl se, řekl něco jako "Čas dospět," a odkráčel z učebny. Popravdě.. mně, Amaiovi i Hazel se to zdálo divné. Nikdy se tak nechoval. A jak řekl Amai.. je to jeho milovaná učebna, renovoval ji.. prý ji ani nepůjčuje ostatním profesorům. Amai za ním po hodině zašel, zatímco já se s Hazel bavila o Ems, k tomu se dostanu za chviličku. Pak se vrátil s tím, že mu zabouch před nosem se slovy "Přesně tak." Buď už vážně stárne, něco se děje v reálu a trápí se, tak kašle na zamykání učebny nebo vážně nevím..

S Hazel jsme pak zašly ke kabinetu Merovole Grosse. Říkala, že Ems byla naposled s ním. Byla tam Kalena Realm. Prvačka, co se mě před pár dny vystrašeně ptala, kde má učebnu Burst, hehe. Zajímavý pocit, když na mě kouká někdo tak.. vystrašeně. Každopádně.. vypadala, že asi vydechne duši nebo nevím.. očividně do těch dveří mlátila dost vytrvale. Objevila se tam pak Annie i Amai, tak nějak se vše semlelo a já ji odnesla v doprovodu Hazel k Blameovi.

A pak jsem zdrhla.. bála jsem se o Em. Napsala jsem jí na koleji dopis, že se sejdeme kolem večerky na našem místě a ať odepíše. Neodepsala. Felicita se po nějaké době vrátila bez dopisu, doufám, že jí aspoň ten dopis došel. Nebo dopis.. rolička no. Je to jedno.

Vrátila jsem se ke kabinetu Blamea, protože vyhlásil, ať Em dojde k němu do kabinetu. Nedošla. Stála jsem tam skoro do večerky. Pak jsem šla na to již zmíněné místo. Nepřišla. Přišla vždycky.. proč né teď?

Došla jsem na kolej a svalila se do křesla. Čekala jsem dopis od Hazel, slíbila, že napíše, jestli se Ems objeví. Nenapsala. A pak jsem asi.. usnula.

Málem bych zapomněla! Ze zdí tak celkově bylo slyšet takové.. naříkání, řekla bych. Tipla bych to na nějakou slečnu ducha. No.. doufám jen, že jsem taková taky nebyla.