We are like snowflake.. all different in our own beautiful way

Jsou tady Vánoce.. docela brzo, co? Hah.. úplně to uteklo. Mám pocit, jako bych se vůbec nic za ty 4 měsíce nic nenaučila. Počkat.. to není jen pocit?

Začnu ještě na hradě.. nějakej ten den před odjezdem si mě těsně před večerkou zavolala Alice. Co jsem sakra mohla provést..? Došla jsem, samozřejmě. Alice mě celkem děsila tím svým vážným výrazem a divnýma otázkama. Pak odešla a vrátila se s balíčkem.. s dárkem k Vánocům. A světe div se.. byl tam pelech, misky, obojek, vodítko a kdo ví co ještě.. a pak.. přiběhlo štěňátko! Můj bože, Alice! Děkujuuu! Je to Australský ovčák.. zlatíčko. Jmenuje se Maximus.

A před pár dny jsem dorazila i s Maximem domů, kde už na mě čekal taťka a Katie. Katie byla úplně u vytržení z Maxima a Maximus byl úplně u vytržení z Katie. Taťka byl překvapený, samozřejmě.. čekala jsem, jestli mi ho vůbec povolí. Nakonec povolil.. akorát jsem se s ním dohodla, že Buie nechám doma a Maxima vezmu na hrad. Alice mi s ním bude pomáhat.. s tréninkem. To mi připomíná, že jsem furt nesehnala ty piškoty nebo nějaký dobroty..

Nemohla jsem si hned první den ujít zimní Londýn, který je, co si budeme nalhávat, vážně boží. Takže jsem vzala Maxima na procházku po okolí. 

Ke konci procházky jsem se posadila do parku kousek od bytu, vzala si Maxima na klín a zadívala se na nebe. Jaká škoda, že ve městě nejsou vidět hvězdy.. jsou magické.

Další den pro mě měl být překvapení. A taky byl. Přijel k nám totiž strejda Oliver. Byl to vlastně manžel tety, bohužel už není. Vůbec se nezměnil.. neviděla jsem ho několik let. Zjistila jsem, že se zatím přestěhoval z Londýna do Cambridge a začal pracovat v baru The Free Press. A taky jsem zjistila, že neví, že jsem na holky.. ptal se totiž na přítele. Hehe.

Oliver: Tak co, Marry? Nějaký nápadník?
Marry: Nápadník, strejdo?
Oliver: No ano..
Ozve se uchechtnutí od kuchyňské linky..
Oliver: Čemu se směješ, Tony?
Tony: Ále ničemu..
Oliver: Vážně? Nezdá se, že ničemu..
Tony: Olivere.. Marry je lesba.
Oliver: Cože?!

Jakmile jsme si to nějak vysvětlili, nastoupili jsme se strejdou do auta a všichni jsme vyjeli směr St. Ives. Maximovi se moc cestování autem nezamlouvalo, ani se mu ale nedivím.. taky jsem nemohla bejt nadšená, když jsem jela poprvé. 

Po pár hodinách jsme dorazili a babička s dědem nás samozřejmě moc rádi viděli. Dorazili jsme tam na večer, oslavili jsme Vánoce a další den po obědě jsme zase jeli domů, zase nás vezl strejda. Tedy.. já, strejda a Katie. Taťka měl zase nějakou práci. Během cesty padl skvělej nápad. Katie má hlídání, takže bych mohla jet se strejdem do Cambridge, kde jsem nikdy nebyla, a oslavila tam s ním Silvestr. Takové nabídce jsem nemohla říct ne. Takže jsme vyhodili Katie doma, už na ni čekala slečna, která ji měla hlídat. A já se strejdem a Maximem vyjela směr Cambridge.

Dojeli jsme a se strejdou jsme se shodli na tom, že to potřebuje nějaký flašky alkoholu, on jej šel koupit, zatímco já si prohlížela byt. Takový malý, útulný.. moc pěkný zkrátka. A pěkně ozdobený.

A po takové čtvrt hodince klíče ve dveřích.. ale nepřišel on. Vešla nějaká mladá krásná slečna. Jakmile mě uviděla, zarazila se a překvapeně na mě koukala, moje reakce vypadala podobně.

Neznámá: Ehm.. co tu.. děláte?
Marry: Mohla bych se zeptat na to samé..
Neznámá sáhne po telefonu: Mám zavolat policii?
Marry: Prosím?

Najednou jsem zaslechla otáčení klíče v zámku a v tu chvíli vešel strejda. Jakmile si všiml, že jsme v předsíni obě dvě, zarazil se. Nějak nás obě nahnal do kuchyně a začal vysvětlovat. Že já jsem jeho neteř a ona je jeho přítelkyně. Alex Jenksins. Ano, opravdu si strejda našel přítelkyni. Konečně! Celkem milá slečna.. no.. takže jsme nakonec Silvestr strávili všichni 4 spolu. A taky jsme si spolu zahrály.. hraje na kytaru a ukulele. Je skvělá! 

Po oslavení Silvestru, dost brzo ráno, jsem šla na vlak, který by mě odvezl zpět do Londýna. Tedy.. na "vlak". Ve skutečnosti jsem se šla potkat s taťkem, který se přemístil, aby mě vyzvedl, a přemístil se se mnou domů. Tak se stalo a on zase rychle odběh do práce. A já.. mě čekal návrat do Bradavic.