Avondale
Sem vložte podnadpis

8 11. 2012 - 4. 2. 2020

Naposledy jsem ti, deníku, napsala, jak se bojím, že Em chytila kytici. Citováno "A zvlášť, když Em na svatbě Giana a Adama chytila kytici. To snad i vypadá, že jsme teď na řadě my. Zatím se k tomu ale neschyluje."

Ale schylovat se začalo. Byly jsme spolu v té době už nějaký ten rok (samozřejmě s tím, že ji znám ještě více let ze školy) a já začala přemýšlet, jestli bych měla nadhodit tu otázku. Když jsem nad tím poprvé začala přemýšlet, svěřila jsem se s tím Adamovi, který byl svědkem celého rozkvétání našeho vztahu. Byl tak nadšený. A i když jsem si nebyla jistá, mluvila jsem o tom s Adamem tolik hodin, že jsem z toho vyšla tak, že ji miluju a chci, aby byla moje i na papíře. Uvědomila jsem si, že s ní chci strávit zbytek svého života, vychovat s ní děti, pořídit si další kočky a ke konci života s ní sedět v křesílkách, popíjet a šťastně sledovat západy slunce. Je to přeci jen ta nejúžasnější žena, kterou jsem kdy poznala. A svatba by byla jen ta třešnička na dortu.

A tak jsem začala plánovat to, jak ji o ruku požádám. Adam byl tak nadšený, že se mi rozhodl pomoct snad se vším. Jeden z důvodů, proč jsem si ho vybrala za svého svědka. Přes známého Giana jsem si nechala vyrobit prsten. Byl naprosto dokonalý - platinový s velký čirým diamantem uprostřed a s rozvětvením po stranách. Pro mou malou Em jen to nejlepší. Pak konečně přišel den, kdy jsem jí měla nadhodit tu tolik očekávanou otázku. Jelikož jsem v té době ani neměla přemisťovací kurz, musela jsem požádat Adama, aby nás spolu přemístil k nim. Rozhodla jsem se totiž udělat piknik kousek od jejich bytu v jednom z nejhezčích parků, které jsem kdy viděla. Em jsem pak celou cestu vedla se zavázanýma očima, mudlové okolo nás koukali docela zmateně. Připravila jsem si celý proslov (při kterém mě Em vyrušila s tím, zda-li je to proto, že máme výročí) a na konci proslovu se jí zeptala těmi třemi slovíčky, které jsem se tak moc bála vyslovit. A ona řekla ano.

Poté jsme už pomalu začaly chystat na svatbu. Ani bych nečekala, jak něco takového může být tak náročné. Naštěstí jsme se rozhodly, že nám bude pomáhat ta svatební agentura z Příčné. Vše, co jsme tam chtěly, jsme měly. Místo, skvělý dort, pozvánky. Jediné, co nám agentura nezařídila, byly naše šaty. Tedy přesněji Em šaty a můj oblek. Jsou to jedny z těch nejdůležitějších věcí, jestli ne ty nejdůležitější. A ne že bychom agentuře nevěřily, ale zkrátka jsme věřily tomu, že od Giana budou 100x lepší a krásnější. A taky že byly. Ale to předbíhám.

Den před svatbou jsem zmizela z bytu, který teď s Em (a Alem) sdílíme. Nechtěla jsem, abychom se viděly. Chtěla jsem ji vidět až ten den, kdy bude kráčet k oltáři. Den svatby byl hodně rušný. Hned ráno do penzionu a připravit se. Adam mi celou dobu pomáhal a uklidňoval mě. Nemyslím si, že bych bez něj zvládla přijít k tomu oltáři. Tak moc jsem byla nervózní. Ale přišla jsem tam. Pak se nervozita z toho, jestli tam zvládnu přijít, změnila na nervozitu, jestli přijde Em. A přišla. Nádherná jako vždy. Ten den možná ještě i o trochu víc v těch dlouhých bílých šatech a s věnečkem na hlavě. Nemohla jsem se pohledem na ni nabažit. Nemohla jsem od ní skoro odtrhnout pohled.

"My eyes run up and down your face and body, flipping between admiration and intrique - trying to find a possible way that anyone could ever see you as anything but beautiful. You are honestly like a princess; gentle and delicate, pretty and pastel."

Věřím, že i ona mě v ten den viděla jako nádhernou. Ona mě teda tak vidí určitě vždy, ale ten den opět víc než obvykle. Gian odvedl skvělou práci a budeme mu za to spolu navždy nesmírně vděčné.

Obřad byl nádherný. Nevěřím, že Em vytáhla z mého taťky prsten po mámě. Myslela jsem, že už ho dávno nemá. Lepší místo jsme si ale nemohly vybrat, ten les byl opravdu nádherný. A dokonce se ani nikdo nezvedl s připomínkou. Dokonce i mamka Em byla ticho a mám pocit, že jsem ji koutkem oka zahlédla, jak si otírá oči kapesníčkem.

Po obřadě následovala hostina, krájení dortu a náš první tanec. Bylo to dokonalé. Všichni jsme pili, radovali se a užívali života.

Je trochu zvláštní, že už je moje. Je moje paní Spring. Ale přestože je to zvláštní, miluju to. Miluju to, jak se nyní můžu o Em před přáteli vyjadřovat jako o manželce, miluju tu jistotu, kdy vím, že se vrátím z práce a v posteli na mě bude čekat ona. Miluju to, že je tu někdo, kdo mi vždy bude krýt záda, ať se děje co se děje. Miluju ji, Em, s kterou se těším, až si založíme rodinu a zestárneme spolu.


Bonus obrázek Marry s Em z jejich studia (a při najetí na obrázek odkaz na slečnu, která nám je nakreslila)


Předchozí zápis